Kolo roku svátkem Yule končí a zase začíná. Po nejtemnějších dnech roku přijde nejdelší noc a s ní zimní slunovrat. Planeta se začne pomalu ale jistě naklánět naší stranou zase ke slunci, které přinese teplo, světlo a naději. Kdo by se z toho neradoval! Starý král, který odešel do podzemí umírá, a rodí se král nový, který je zatím miminko, ale postupně nabere sílu a ujme se zase vlády.
O zimním slunovratu se pálilo speciálně vybrané a ozdobené polínko, polité pivem nebo vínem. Popel byl uchován jako požehnání a k ochraně obydlí. Drželo se i spousta dalších zvyků. Některé z nich jsme přebrali i my, akorát je směřujeme k Vánocům a mnohdy ani netušíme, jak vznikly. Například v tomto období zdobíme domy stále zelenými větvičkami jako je jmelí, cesmína, buxus a zelené větve jehličnanů, ale už jen nemnoho lidí ví proč. Že stále zelené větvičky symbolizují věčný život, který ve věčném koloběhu nikdy nezaniká.
Je pořád temno a proto zapalujeme hodně svíček a vonných směsí. K oslavám slunovratu patří i dobré jídlo a tanec – to dodržujeme většinou rádi. Lidi také zajímalo, jaký bude příští rok a co jim přinese, a zkoušeli věštění z jablek, ořechů, vody a třeba olova. I my dnes posloucháme a čteme různé astrologické předpovědi a bažíme po dobrých zprávách. A zapomínáme, že všechny odpovědi nalezneme ve svém nitru. Stačí se jen ztišit, zklidnit a nechat promlouvat srdce.
Já jsem se rozhodla, že ponor do Ticha s Adventem bude pokračovat. Cítila jsem i velkou únavu a nebránila jsem se jí a hodně jsem spala. Inventuru roku už mám od Samhainu za sebou. Byl to rok dost náročný a přinesl mi hodně. Toho dobrého i špatného. A v tom Tichu pod hladinou jsem vše pustila a teď cítím s blížícím se slunovratem, že už je to špatné za mnou. Už od podzima mě zaplavuje nenápadná radost ze života, která je tu a tam protkaná silnými záblesky štěstí, které pak zase tu nenápadnou radost posilují a dělají nápadnější. Nejdřív jsem si myslela, že je to jen takový výkyv nálady, ale teď vím, že to má trvalejší charakter. To je ta transformace, na kterou jsem čekala. Ale nepřiletěl žádný mimozemšťan a neudělal tady pořádek. Jen ponořováním do Ticha a Klidu došlo k tomu, že se mi začalo otevírat srdce a ta štěrbina začala vyzařovat světlo a pouštět moje božství ven. Je vám to taková krása! Zjistila jsem, že to neznamená, že jsem „nad věcí“ a nic se mě netkne, naopak jsem vnímavější a soucitnější a spoustu věcí mě rozesmutní. Ale už si dovoluji se smutným věcem vyhýbat a hlavně začínám rozeznávat, s čím můžu a mám něco dělat a co mám nechat být. A to je fakt docela velká úleva. Tento můj vnitřní stav mi taky najednou překvapivě přitahuje lidi, kteří prožívají podobnou zkušenost. S některými klienty zažívám nádherná prosvětlená ošetření a mnohdy pak pociťují okamžitou zázračnou úlevu. Někteří mí přátelé zase přicházejí se zajímavými příhodami a novými postoji k řešení svých problémů, které zrcadlí toto nastavení. Cítím se najednou zase dobře mezi lidmi ( tuto schopnost jsem na jaře ztratila ), ale zároveň je mi nádherně, když jsem sama. Vážím si všeho co mám od věcí nehmotných jako vztahy, sebeláska, láska, přátelství, až po věci hmotné. Těším se na další život.
A tak s blížícím se slunovratem doufám, že karta se obrací a že všem živým bytostem bude dobře. Tolik bych si to přála. A moc, moc za vše děkuji.
0 komentářů