Tak dnes je 1.1.2024 a ráno jsem se vzbudila a konečně mi bylo dobře!!! V polovině prosince jsem chytla od jednoho klienta covid a celé svátky strávila v izolaci bez rodiny a mých milých vnoučátek, a i když horečky pominuly ještě před štědrým dnem, pořád jsem se cítila na hovno. (Promiňte! Mám opravdu jen jeden jediný novoroční závazek a to, že přestanu používat v mluvě tzv. sprostá slova, i když to je jasně zase jenom lidský konstrukt – tohle slovo je sprosté a tohle už ne. Exkrement je v pohodě, hovno už je neslušné. Ale chci dodržovat v tomto konvence a chci mluvit slušně. Je jasný, že to bude, doprdele, dost těžký, ale pokusím se!) Zkrátka každé ráno po probuzení a vyřízení ranní hygieny jsem měla chuť se zase fláknout do peřin a ležet, ale většinou jsem to neudělala a šla jsem něco mrnět v kuchyni nebo kolem vánoční výzdoby. Kolem poledního se mi už udělalo lepší a odpoledne jsem si už užívala pocit, že jsem na světě a nikam a nic nemusím. S tím má totiž moje hlava docela problém a mučí mě tím, ale o tom později. Takže dnes ráno mi bylo konečně dobře. Přemýšlela jsem chvíli o tom , jestli nejsem divná, když jsem na Silvestra odmítla pozvání od přátel a byla jsem raději doma a šla spát, považte, ve 23.40, protože jsem už prostě nemohla vydržet!!! Moje kamarádka Eva, která má na FB asi 200 tisíc sledujících, ale je to úplně skromná a trochu asociální osoba, o tom včera psala krásný příspěvek, jak ji nebaví věci, co baví většinu ostatních lidí, mezi ně počítá i silvestrovskou oslavu. A já jsem na tom s mírnými obměnami hodně podobně, proto si asi tak rozumíme…No po chvíli jsem si řekla, že nebudu nad svou stále se zvětšující závislosti na samotě dnes dumat a šla jsem pracovat na počítač.
Dělala jsem slevy na e-shopu, co mám se svou kamarádkou a společnicí Markétou. Pak jsem taky dávala dohromady text na reklamu a protože mi přijde povedený, tak ho sem dám:
💖VDĚČNOST, DŮVĚRA, LÁSKA ať nás provází.
Pojďme v tomto roce
🙏přijímat s vděčností to, co se nám zdá samozřejmé.
😇přečkat s důvěrou v dobro to, co nás trápí.
👩❤️👨otevřít svá srdce a dát lásku sobě, svým blízkým i vzdálenějším.
A jako každý leden i letos máme pro vás SLEVY. Pojďte si k nám pro tu krásu!😍https://www.jamarshop.cz/
Markét k tomu připravila krásné video, ale to mi sem nepůjde asi dát, tak sem vložím aspoň fotku, co taky dělala k této kampani:
Notebook, který má někdy blbou náladu (a to já zase respektuji, protože to je něco, co chápu), nejdřív odmítal dělat příkazy, co jsem mu zadala, ale nakonec po tiché prosbě, která zaváněla už trochu zoufalstvím, se najednou rozběhl a pracoval rychle a řekla bych s radostí, takže jsme to zvládli spolu v dobrém čase a mohla jsem jít ven. Na to jsem se těšila. Vzala jsem hůlky a šla jsem „do hory“, jak říkám, když se potuluju na úbočí hory Kluk, která je taková K2 Blanského lesa. Cestou jsem myslela na svého bratrance Vítka, kterého mám moc ráda. Má IQ asi 150, špatnou paměť a je vesmírně zručný. Hraje na housle, hovoří několika jazyky (myslím, že i japonsky) a neustále objevuje nové a nové výtvarné techniky, ve kterých se zdokonaluje. Udělal mi k Vánocům nádherný obrázek, pohled z mého okna – podmalba na skle. Jsem za to moc vděčná. Jediný problém je, že máme rozdílný názor na to, co je hora. Já tvrdím, že Kluk je hora a na obrázku je zbytečně poddimenzovaná. Možná proto, že to maloval podle fotky a fotka jak známo, zmenšuje hory i vlny, a proto ta ohromující krása hor a vln na fotkách běžných fotografů ztrácí svou dramatičnost. No, já ten Kluk dnes vyfotila jen mobilem, ale je to hora jako bejk, ne?
Vítek tvrdí, že je to spíš kopec a že jeho kresby odpovídají realitě. O čem tohle všechno vlastně vypovídá a proč to píšu? Protože je to jasný důkaz toho, že každý žijeme jinou svou vlastní realitu…a to je v pořádku. (Jen teda Vítku udělej ten Kluk příště trochu vyšší, prosím tě!)
Po návratu jsem si zacvičila 5 Tibeťanů obohacené o některé protahovací cviky a cviky na zpevnění středu těla (aby nebolela záda v kříži) a pak si dala blahodárnou očistnou koupel ve vaně. A pak jsem uvařila vynikající zelnou polívku. Recept jsem si vymyslela z toho, co jsem našla v lednici a přidala tam pár lžic miso polévky, no mňam.
No a ještě chci napsat o tom, jak mě mučí moje hlava:
Když jsem ležela hodiny a dny s covidem, neschopná něco dělat, řekla jsem si, že chci něco ve svém životě změnit. Ono to vypadá, že je to nějaké novoroční předsevzetí, ale není, to je jen časově shoda. Já totiž na to myslím už delší dobu, akorát jsem vlastně neměla čas to nějak zkonkretizovat. Byl to jen takový pocit, že něco dělám v životě špatně.
Dělám práci, co mě baví, mám koníčky, co mě baví, rodinu a přátele, které miluji, a doufám, že milují i oni mě, ale přesto jsem úplně vyšťavená a nemám vůbec čas. Došlo to tak daleko, že když mi nějaká milá kamarádka navrhne, abychom šly na nějakou kulturní akci nebo jen na kávu, přivede mě to místo do radosti do stresu, protože začnu horečně listovat narvaným diářem a vím, že i kdybych v danou chvíli měla čas, budu úplně unavená, ze všech těch jiných věcí. A přitom je to jen o mojí hlavě. Jasně že mám (naštěstí) dost klientů a (naštěstí)rodiče, o které je třeba se čas od času postarat, a (naštěstí) vnoučátka, která chci vídat, ale já bych to zvládla. Problém je moje hlava, která má zafixováno, že všechno je úkol a všechno se musí „oddělat“ a pak je teprve volno. A i když mám třeba volno dopoledne nebo mezi dnem, tak to jako volno neberu, protože potom mám ještě nějaké povinnosti, takže volno je pak až večer a to už jsem většinou hotová…. A do takového diáře kouknu a už vidím, jak mám narvaný týden a jsem unavená už dopředu. A pak něco dělám a už myslím přitom na to, co mě ještě čeká. Takže jsem pořád ve spěchu a neužiju si to, co právě dělám. A s tím chci skoncovat. Chci žit jen přítomným okamžikem, přičemž diář budu používat jen jako orientační pomůcku a ne jako zápisník úkolů a povinností. Chci si zkrátka ten život užívat, protože ho miluju a sebe taky, takže na sebe budu hodná. Moje hlava bude na mě hodná. Moje mysl bude na mě hodná. A pak budu hodná i já na všechny ostatní. Jééé, to se tak těším!!! 💖 😍
♥️♥️♥️♥️♥️♥️♥️♥️♥️♥️♥️♥️♥️♥️♥️♥️♥️♥️♥️♥️